Dokonalý princ

2.října 1452 se na hradě Fotheringhay vyklubal na svět  klučina, kterého zná každý. Teda každý si myslí, že ho zná. 

Dokonalý princ. Část první.

2.října 1452 se na hradě Fotheringhay v Northamptonshire, sídle rodu Yorků, vyklubal na svět  klučina, kterého každý zná. Tedy každý si myslí, že ho zná. Chlapeček byl 7.přeživším dítětem a čtvrtým přeživším synem tatínka Richarda, vévody z Yorku a maminky Cecily, vévodkyně z Yorku (Celkem Cecily přivedla na svět 12 dětí.)  Richard of York byl nejbohatším a nejvlivnějším šlechticem v zemi, hned po králi.

(Pro fajnšmekry a hnidopichy: York byl pravnukem Edwarda III. prostřednictvím čtvrtého syna tohoto krále, Edmunda, vévody z Yorku. Byl také pra-pra-pravnukem Edwarda III. prostřednictvím své matky Anne Mortimer, linie, která vedla zpět k druhému synovi tohoto krále, Lionelu, vévodovi z Clarence. York byl také bratrancem panujícího krále Henryho VI. a jeho pravděpodobným nástupcem, pokud by Henry zemřel bezdětný.Původ Cecily Neville nebyl o nic méně působivý. Rodina Nevillů jejího otce Ralpha byla po staletí důležitou severní velmocí a dosáhla hodnosti hrabat z Westmorelandu. Otcem Cecilyny matky, Joan Beaufort, byl John of Gaunt a matkou Katherine Swynford, takže Cecily byla také pravnučkou Edwarda III., prostřednictvím jeho třetího syna Johna. Uh, jsem vyčerpaná.)

Klučina měl sice velmi urozený původ, ale jako  nejmladší z kluků mohl snít maximálně  tak o kariéře v církvi. O jeho nejranějších letech se neví skoro nic. Když  mu bylo  sotva 6, svět kolem něj se zbláznil. Historikové dali tomuto dramatickému období romantické jméno.  Válka růží.  (Říkalo se jí také válka bratranců, což je zřejmé z předchozího odstavce.)  Bílá Yorkové, červená Lancasterové a červenobílá Tudorovci. Jenže  žádná červená Lancasterovská růže nikdy neexistovala. Yorkové  růži ve svých erbech používali, Většinou bílou, ale Edward používal i zlatou. Ten musel mít vždycky všechno nej, Z uvedeného vyplývá, že propojení růží je další PR trik Tudorovců. Musím uznat, že velmi zdařilý. A myslím, že  je to nejspíš moje  první a zároveň i poslední kladná zmínka v souvislosti s těmito krvelačnými tyrany.

V roce 1459 napětí mezi znesvářenými rody eskalovalo. York se se svou družinou a rodinou utábořil na mohutném hradě Ludlow na hranici s Walesem. Z Fotheringhay sem přivedl i své nejmladší tři potomky - Margaret, George a Richarda. Pro něj to bylo první setkání s celou rodinou. Oslavil zde svoje 7. narozeniny, užíval si lásky a pozornosti a svět byl krásný a veselý. A mohl tady také sledovat  trénink a souboje, které na hradě probíhaly, což bylo pro 7 letého šlechtice dost cool. Obdivně hleděl hlavně na svého nejstaršího bratra, Edwarda. Dvoumetrový obr, urostlý, mrštný  a velmi velmi velmi pohledný se líbil každému. Byl i rozený vůdce a charismatický rytíř, pochopitelný idol nejen pro svého nejmladšího sourozence. Richard si určitě přál, aby byl velký a silný jako jeho bratr a mohl se vydat s ním, otcem i ostatními do boje. Nebyla to ale žádná romantika. Otec s družinou se museli vrátit, prchajíce před královskou armádou. Ta byla ve velké přesile a Richard s hrůzou sledoval, jak jeho otec, dva nejstarší bratři (Edward a Edmund), Richard Neville se synem (u kterého Richard vyrůstal m.j.  se svojí budoucí manželkou Anne) prchají z Ludlow. Manželku s nejmladšími dětmi nechali na hradě napospas nepřátelské armádě. Muselo to být těžké rozhodnutí. Pokud by cestovali všichni, včetně žen a malých dětí, byli by snadno dostiženi. A Richard, Duke of York, byl hlavou Yorků a potenciální král. Bez něj a jeho starších synů by mezi Yorky nastal chaos, kterého už tak bylo dost.  Z bílých růží se stali zrádci a  přišli úplně o všechno. Cecily, teď bez jakékoli mužské opory, musela ve jménu svých malých dětí prosit krále, aby je nechal naživu. Malý Richard byl svědkem rabování, znásilňování, bití, potyček a  tyhle zážitky zásadně ovlivnily celý jeho život. 

Rozbroje neustávaly, vítězství si strany rozdělily napůl a nastala prekérní situace. Obě strany si nárokovaly trůn a nikomu nebylo jasné, jak v této situaci rozhodnout (Chápu, viz 2. odstavec) Nakonec se dohodli tak, že po smrti Henryho se králem stane York. Henryho královna Margaret z Anjou hodně zuřila. Tahle dohoda vyšachovala jejího syna z trůnu. York byl starší než Henry, ale měl 4 syny, z kterých se teď stali následníci trůnu. Richard se náhle proměnil ze syna vyvlastněného zrádce na pátého v řadě na anglický trůn. A to mu ještě nebylo ani 8. Ale ani teď tenhle událostmi nabitý rok ještě nekončil. Margaret z Anjou  dohodu o zbavení jejího syna nástupnictví odmítla přijmout. Určitě by byla divná, kdyby neprotestovala. Margaret nebyla žádná pokojová květinka. Ve Skotsku shromáždila armádu a vydala se na jih, York s druhorozeným synem Edmundem a dalšimi Yorkisty se vydali na sever, zastavit královnino vojsko. U Wakefieldu  došlo k bitvě (30.12.1460) a jak York, tak jeho druhorozený syn, 17ti letý Edmund, byli zabyti. Některé zdroje uvádějí, že Edmund byl popraven spolu s Richardem Nevillem, hrabětem ze Salisbury. Hlavy vůdců, včetně Yorkovy, byly přibity na  Micklebate Bar v Yorku (Nejde samozřejmě o bar, ale o jednu ze čtyř hlavních bran v Yorkském opevnění). Není jasné, proč se York nechal vtáhnout do bitvy, v pro něj velmi nepříznivé situaci.  S doprovodem byl   bezpečně ukryt na na svém hradě Sandal, stačilo počkat na posily. Je možné, že York obdržel falešnou informaci (středověká fake news)  o velikosti Lancasterského vojska nebo o postupu jeho posil. Nebo prostě chybně odhadl situaci, to už se asi nikdy nedozvíme. Jak Lancasterská armáda postupovala na jih, Cecily v Londýně začala panikařit. Bála se, že už ani své malé děti neuchrání před pomstou. Začátkem roku 1461 George a Richarda s pár sloužícími  posadila na loď a poslala za kanál. V zimě a na mini lodi to byla nebezpečná plavba a bát se museli určitě všichni, nejen tihle dva malí špunti (Georgeovi bylo 12, asi by drsně protestoval proti označení špunt. Už od malička měl o důležitosti své osoby zkreslené představy.)  Vylodili se  v Burgundsku vévody Filipa. Ten si je držel od těla, byly to přece jen děti rodiny, která v Anglii  zase přišla o všechno a zase z nich byli zrádci. Pro Filipa tudíž byli nepohodlné politické břímě. Oba malí Plantageneti museli mít hrozný strach z toho, co se děje se zbytkem jejich rodiny, jestli je vévoda nevyžene pryč  nebo jestli se vůbec ještě někdy vrátí domů.  Po nedlouhé době nastal další mega zvrat. Chlapci  byli převezeni na velmi posh dvůr vévody Filipa a bylo s nimi zácházeno jako s váženými hosty. Důvodem byl fakt, že jejich nejstarší bratr, vysoký, urostlý a velmi odvážný Edward, 30.března 1461, v husté chumelenici a uragánu, porazil Lancasterské vojsko a stal se novým králem Anglie. Bylo mu 19, král každým coulem.  Své vojsko vedl do bitvy osobně, za což si vysloužil obdiv a loajalitu svých spolubojovníků a poddaných. Bitva u Towtonu byla největší jakou kdy Anglie zažila. Těžko říct, kolik lidí zahynulo. Dle archeologických nálezů to zcela určitě byl obrovský masakr. Často uváděných 30 000 padlých to určitě nebylo (jako obvykle, s každým dalším vyprávěním jejich počty rostly).  Ale i těch nově odhadovaných 10 - 15 000 je až moc. Edward si přál, aby se oba bratři zúčastnili jeho korunovace ve Westminster Abbey (28.6.1461). Richard byl najednou druhý v pořadí na trůn, Králem byl pasován na rytíře a stal se vévodou z Gloucesteru. A to byl teprve devítiletý pinďa.