Taková normální středověká královská rodinka. Část 2.

size="10pt"Připadá vám vaše rodina dysfunkční? Vyhodili vás rodiče z domu? Sourozenci vás o všechno okradli? Děti se ozvou jen na Vánoce ? Havaj, co by měli říkat první Plantageneti.

On. Henry II.

Proč si vlivná, velmi bohatá, krásná žena a ex-královna k tomu, vybrala za svého dalšího manžela zrzavého, pihovatého a podsaditého puberťáka? S jistotou to neví nikdo. Víme ale, proč se sňatkem tolik spěchala. Eleanor byla opravdu terno a několik šlechticů si zkrátilo námluvy pokusem o únos. Jedním z nápadníků/únosců byl 18 letý Geoffrey z Anjou. Nejenže se Eleanor podařilo mu uprchnout, ale ještě zvládla vyslat posla za Geoffreyho starším bratrem Henrym (19 let) s tím, že by si radši vzala jeho. A co Eleanor chce, to Eleanor dostane. Henry toho taky nedostal málo. Sňatkem s Eleanor se stal vévodou z Aquitaine, bohatým a mocným vévodstvím.

Kdo byl vůbec ten pihovatý nakrátko ostříhaný Plantagenet?

Po náhlé smrti svého otce Geoffreyho V. (aka Pohledný Geoffrey nebo Geoffrey Plantagenet. Zdá se, že pohledné geny získali všichni Plantagenetovští králové kromě Henryho II. :-)) v roce 1151 ve věku 38 let, se Henry stal vévodou z Normandie a hrabětem z Anjou, Maine a Touraine. Nárok Henryho matky Matildy, jediného legitimního potomka Henryho I.,( Henry I. drží rekord v počtu uznaných nemanželských dětí s počtem cca 20 nebo 25. Měl mnoho milenek a je obtížné určit, která milenka je matkou toho kterého dítěte.). Pýcha a naděje Anglie, pohledný, vzdělaný a odvážný princ William zahynul v 17 letech při ztroskotání legendární White Ship. Spolu s ním zahynula většina anglické smetánky, což způsobilo kolosální dynastickou a společenskou krizi.. William je dalším důkazem, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Následník trůnu se dostal do záchranného člunu a mířil k Doveru. Z mlhy za sebou uslyšel volání topící se nevlastní sestry. Jako dokonalý rytíř se pro ní vrátil. Bohužel spolu s ní se snažil na záchranný člun nalodit celý zbytek opilé osádky White Ship.Nikdo nepřežil.)na anglický trůn v roce 1152 drsně zrušil její bratranec Stephen z Blois (Hrabě z Boulogne od roku 1125 do roku 1147 a vévoda z Normandie od roku 1135 do roku 1144, na White Ship senenalodil, protože mu bylo špatně) tím, že po zprávě o Henryho smrti dorazil do Londýna dřív než Matilda a prakticky ještě v sedle se nechal korunovat. Odstartoval tak jedno z nejbrutálnějších období anglických dějin, přiznačně pojmenované Anarchie. V roce 1153 napadl Anglii Henry Plantagenet a pro urovnání konfliktu Stephen Henryho jmenoval svým nástupcem.

Henry nemluvil anglicky (nicméně filuta rozumněl), ale kdo z vyšších kruhů tenkrát mluvil, že. Angličtina byla řečí spodiny, trapný přežitek po Anglo-Sasech. Mluvil jen francouzsky a latinsky(když se extra naštval, nemluvil vůbec), Nakonec ve Francii trávil mnohem víc času než v Anglii, narodil se tam i zemřel.(Během své dlouhé 34 leté vlády strávil v Anglii pouhých 14 let). Francie byla větší, lepší, krásnější a hlavně důležitější než Anglie.

Henry nevypadal královsky vznešeně, ale rozhodně se nedal přehlédnout. Sršel enormní energií, která byla často nakažlivá a občas otravná. Byl neklidný, zbrklý, neustále v pohybu, Byl zábavným společníkem, ale dokázal být i nelítostný a krutý. V debatách se vyrovnal učencům a jeho správní dekrety byly dílem chladného realisty. Během své vlády v různých obdobích ovládal Anglii, podstatné části Walesu, Irska,Skotska a velkou část Francie. Dynastické sňatky tří dcer zajistily Henryho politický vliv v Německu, Kastilii a Sicílii. Díky kontinentálnímu panství byl Henry v kontaktu s německým císařem Frederickem I. (Barbarossou), po většinu vlády i s papežem Alexanderem III. a francouzským králem Louisem VII. Vztah s Louisem byl poněkud ošemetný. Že se Henry oženil s jeho bývalou manželkou by Louis i skousl. Horší bylo, že rozvodem s Eleanor přišel o její nemalé bohatství. A potom tu byla ta nepříjemná záležitost s Becketem.

Copak mě nikdo nedokáže zbavit toho otravného kněze?

Thomas Becket se narodil v Cheapside v Londýně přiměřeně bohatým normanským rodičům. Dostalo se mu velmi slušného vzdělání a stal se finančním úředníkem v Paříži. Vzrůšo. V roce 1142 vstoupil do služeb arcibiskupa Theobalda z Canterbury. Arcibiskup byl mladým mužem nadšen a poslal ho studovat kanonické právo do Boloně a Auxerre. Becket se osvědčil nejen v administrativě, ale také v diplomacii a Theobald ho často vysílal na jednání s anglickou vládou. Tady si ho všiml král Henry , Becketa kardinálovi přetáhl a v roce 1155 ho povýšil na pozici kancléře Anglie. Becket měl s králem vynikající vztah a sloužil mu sedm let jako státník, diplomat a dokonce i jako vojenský velitel. Navenek působil jako světský duchovní, který zapadal do extravagantního vkusu královského dvora. Dokonce podporoval krále v jeho neshodách s církví. O 12 let mladší Henry na svého přítele dost dal. Zdá se pravděpodobné, že právě Becket je skutečným autorem mnoha královských reforem z té doby.

V roce 1162 Henry učinil svého kancléře a blízkého přítele arcibiskupem z Canterbury. Becket krále upozornil na to, že se v budoucnosti mohou dostat do konfliktu v otázce zasahování krále do církevních záležitostí. Jako kancléř se Becket ukázal být oddaný Henryho zájmům a král věřil, že právě jeho přítel mu pomůže rozšířit královskou autoritu nad Církví. Bohužel to nedopadlo. Becket se v nové roli změnil. Zmizel starý Becket, libující si v luxusu, okázalosti, hodování a soutěžení všeho druhu. Nový Becket žil stroze, nepřetržitě nosil žíněnou košili a byl velkorysý v almužnách. Dokonce se vzdal funkce kancléře, což Henryho, který měl velmi krátkou zápalnou šňůru, rozzuřilo. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda se Becket doopravdy změnil nebo zda bylo vše součástí jeho nové role. Becketova dosavadní kariéra i způsob života byly všeobecně známé. V nové mega vysoké pozici potřeboval působit dojmem dokonalého a oddaného cirkevního hodnostáře, aby si získal podporu většiny duchovních. Já se přikláním k verzi napraveného hříšníka.

Dnes je pro nás nemožné pochopit mimořádné postavení, které církev tehdy měla. Byla absolutní duchovní autoritou a měla monopol na vzdělání těch, kteří si nemohli dovolit soukromé. Rok od roku rostlo i její bohatství. Věřící dávali církvi peníze a majetek, aby bylo postaráno o jejich věčnou duši. Vysvěcení duchovní mohli být souzeni pouze církevními soudy, bez ohledu na to, jaký zločin spáchali. To se Henrymu nelíbilo. Chtěl, aby duchovní byli souzeni stejnými soudy jako všichni ostatní. Becket považoval za svoji svatou povinnost uchránit církev před pozemskou autoritou. Když odmítl souhlasit s Henryho navrhovanými právními reformami (Constitutions of Claredon) omezujícími moc církve, byl nucen v roce 1164 uprchnout do Francie. Ochranu mu poskytl přímo francouzský král Louis VII. Henry s Becketem si přes La Manche vyhrožovali vším možným  a až v roce 1170 se papeži Alexandrovi III. podařilo oba paličáky usmířit a Thomas se mohl vrátit do Anglie.

Další spor na sebe nenechal dlouho čekat a byla to bomba. Henry nechal svého nejstaršího syna(Henry the Young King) korunovat arcibiskupem z Yorku. Arcibiskupem z Yorku!!! Odvěké právo korunovat krále přísluší Arcibiskupovi z Canterbury. Becket, papež a francouzský král byli pobouřeni. Louis XII. se naštval proto, že jeho dcera Marguerite, byla provdána za Henryho juniora a na korunovaci svého manžela nebyla přítomna. To by mě taky naštvalo. Becket s podporou papeže exkomunikoval všechny zodpovědné. Také odjel do Londýna na setkání s čerstvě korunovaným následníkem anglického trůnu. Henry v té době pobýval v Normandii. Když se dozvěděl o Becketových činech, byl téměř nepříčetný. Někde tady pronesl/zařval památnou větu „Copak mě nikdo nedokáže zbavit toho otravného kněze? “Je možné, že řekl něco úplně jiného, nicméně zuřil a čtyři rytíři z jeho dvora poté tajně spěchali přes Lamanšský průliv do Anglie, protože, jak tvrdili, věřili, že plní královu vůli. Do katedrály v Canterbury dorazili 29. prosince. Becketa našli před hlavním oltářem kam  šel poslouchat nešpory. Jeden z rytířů k němu přistoupil a udeřil ho mečem do ramene. Becket se po silné ráně ani nehnul. Poté ho napadli i zbylí rytíři a zmasakrovali ho. Je zaznamenáno, že mu rozbili lebku a část mozku se rozlila po katedrále. V kronikách je zapsáno i to, že Becket zemřel jako opravdový mučedník.

Vzestupy a pády

Vražda otřásla celou Evropou. Téměř okamžitě vznikl kult Thomase Becketa. Davy poutníků začaly navštěvovat jeho hrobku a lidé, modllící se k němu, hlásili zázraky. V roce 1173 papež prohlásil Becketa za svatého. Henry v té době nebyl úplně happy a i jím vražda arcibiskupa otřásla. Manželka Eleanor povzbuzovala nejstarší dva syny, Henryho a Richarda, k revoltě proti králi. Spojili se s Louisem VII. Francouzským a Williamem II. Skotským, kteří drze vpadli na Henryho území.Byl to boží trest a Henry si uvědomil, že nadešel čas uzavřít s Becketem mír. Proměnil tuto pro něj velmi nepříznivou situaci v triumf. V červenci 1174 se bosý a skromně oblečený vydal do Canterbury. Poklonil se před Becketovou svatyní a nechal se bičovat každým mnichem převorství. Noc strávil v modlitbách a pokání u hrobu svého bývalého přítele. Následujícího dne se doslechl, že William Skotský byl zajat, synové ho prosili o odpuštění a Eleanor zahájila své velmi dlouhé domácí vězení. Becket a Bůh přijali královo pokání.

Davy věřících poutníků mířících do Canterbury neslábly. V létě roku 1179 dorazil sám francouzský král Louis VII., který Becketa dobře znal z Thomasova azylu ve Francii. Král doprovázel svého, tehdy jediného, 14ti letého, vážně nemocného syna prince Philipa (později úspěšný a odvážný král, křižák, Philip II. Augustus). Louisova cesta do Anglie Henryho zaskočila. Zpráva o jeho blížícím se příchodu se k němu donesla až když byl francouzský král na cestě. Henry uháněl celou noc, aby z opačného konce Anglie dorazil včas a mohl Louise pozdravit na doverské pláži. Byla to v podstatě první návštěva cizí hlavy státu v anglické historii. Henry doprovodil Louise a jeho velkou družinu šlechticů do svatyně svatého Thomase v kryptě Canterburské katedrály, kde se společně modlili.

Zrada

Posledních několik let Henryho vlády až do jeho smrti 6. července 1189 na zámku Chinon, ve věku 56 let (pohřben v opatství Fontevraud, poblíž Chinon a Saumur v oblasti Anjou). bylo sužováno vleklými spory s jeho syny. Henry vytvořil z Anglie velkou a respektovanou říši. Bohužel rodinné spory všech se všemi způsobily postupný rozpad rozsáhlé  Angevinské říše. Když vážně nemocný Henry převzal nejnovější seznam vzbouřenců, na prvním místě četl: John Plantagenet. Králův nejmilovanější syn. Henry už neměl sílu bojovat. Jen jeho nemanželský syn Geoffrey, arcibiskup z Yorku, stál celou dobu při svém otci. Jedna z verzí králových posledních slov zní „Moji ostatní synové jsou skuteční parchanti“.

Závěr

Henry II. by mohl být obdivovaný jako jeden z největších králů, jaké kdy Anglie měla. Kdyby nebylo toho zatraceného Becketa. I po více než 8 stoletích ho zná každý. Kdo zná Henryho? A ta jeho manželka. Eleanor miluje a obdivuje každý. Kdo miluje a obdivuje Henryho? Nebo ty jeho děti. Třeba Richard, ten má sochu před britským parlamentem. Co má kde Henry? Přesto je on ten největší borec. Založil nejbarvitější dynastii v historii lidstva. Dynastii Plantagenetů.