William Wallace = Braveheart ? část 2

Historii píšou vítězové. Ti ale často nejsou obdivuhodní. Jsou to lidé, kteří dělají ústupky, často bezpáteřní individua, kterým jde jen o ně samotné. Jsou to lidé jako William Wallace, kdo inspirují generace. Nebo aspoň mě.

Co dělali Angličané ve Skotsku a proč?

1286 úspěšný a oblíbený  skotský král Alexander III spadl z koně a zlomil si vaz. Jeho nástupkyně, sedmiletá princezna Margaret, zemřela cestou z Norska. Prekérní situace. Skotové se nemohli dohodnout, kdo jim bude vládnout, požádali tedy Edwarda I (Longshanks - byl hooodně vysoký,  Hammer of the Scots), aby krále vybral on. Vybral Johna Balliola, potomka slavného skotského krále Davida I., v očekávání, že Balliol udělá, co Longshanks řekne. Balliol se ale pochlapil a odmítl se připojit k Edwardově tažení do Francie, tradičnímu nepříteli Anglie. Navíc v roce 1295 podepsal s Francií dohodu o spojenectví. Edwarda to celkem naštvalo, tak jel Skotům vysvětlit, co se od nich očekává. Udělal to celkem razantně. V bitvě u Dunbaru v roce 1296 zvítězil a poraženého Balliola uvěznil v Toweru (velká chyba, netypická pro Longshankse). Usoudil, že Skotsku bude nejlépe kralovat on, těch pár highlanderů v pohodě zvládne. Většina skotské šlechty měla majetek i v Anglii, tak "museli" přísahat věrnost Edwardovi. Vypadá to blbě, zrádci, zbabělci, zaprodanci...Ale měli rodiny, služebnictvo, družiny, ty všechny museli živit a zaopatřit. Bylo jim v podstatě jedno, komu budou přísahat věrnost, hlavně aby uchránili svůj majetek.

V květnu 1297 vztyčil Andrew Moray prapor svého otce (ten po porážce u Dubaru zemřel ve vězení) a vyhlásil tak povstání. Sir Andrew pocházel z bohaté a vlivné rodiny, po bitvě byl zajat, ale podařilo se mu uprchnout a brzy získal velkou podporu pro svoji rebelii. Wallace se odmítl vzdát a pokračoval v boji proti anglické okupaci. Na konci léta 1297 se přesunul na sever a poblíž Dundee se setkal s Morayem. Domluvili se, že v boji proti Angličanům spojí svoje síly a plánovali velkou bitvu. Naplánovali to fikaně na 11.září, kdy byl Longshanks na tažení proti Francii. Skotové se s Angličany střetli v bitvě o Stirling Bridge. Stirling a jeho hrad měly ve středověku zásadní strategický význam. Kdo ovládal Stirling, ovládal pohyb mezi severní a jižní částí království. 

Anglické armádě velel John de Warenne, hrabě ze Surrey a Hugh de Cressingham, něco jako ministr financí Skotska. Ani jeden z nich neviděl Wallace nebo Moraye jako hrozbu a očekávali, že rebelující Skoty si dají k snídani. De Cressingham byl mezi Skoty nenáviděn a jeho přítomnost ještě více vyburcovala jejich bojovnost. Ještě než došlo k bitvě, poslal ten arogantní idiot de Cressingham  některé své vojáky domů, aby ušetřil na jejich mzdách. Nejen to, ráno v den bitvy poněkud zaspal a taky se nemohl rozhodnout, jak dostat svoji armádu přes řeku. Skotové se utábořili na severu od řeky Forth, anglická armáda (Angličané, skotští a welští rytíři) na jihu. Skotové se údajně snažili vyprovokovat Angličany m.j. ukazováním svých vysportovaných zadních partií. Dřevěný most, spojující oba tábory, byl široký akorát tak na to, aby po něm mohli jet dva jezdci vedle sebe, ale nabízel nejbezpečnější přechod. Angličané se ukázali být nejen arogantní, ale taky hloupí. Skočili Skotům na lep a ti je totálně zničili. Wallace s Morayem čekali, až přes most přejede rozumné množství Angličanů, cca 2 000, a vrhli se na ně. Samozřejmě tím most ucpali. Spousta Angličanů se chtěla před rozdivočelými Skoty zachránit a vrátit se zpátky. Ale na mostě byli další vojáci a další ještě před mostem. Spousta jich v panice naskákala do řeky. V brnění to rozhodně nebyli žádní akvabeláci. Dřevěný most nevydržel a přispěl tak k drtivé porážce anglické armády. Hugh de Cressingham byl zabit a údajně stáhnut z kůže, ze které si WW udělal pouzdro na dýku. 

Po bitvě u Stirling Bridge byl William Wallace povýšen do šlechtického stavu a stal se Sirem Williamem Wallacem, "Strážcem Skotského království a vůdcem jeho armád".Post zastával s Andrew Moraym, který ale bohužel  o dva měsíce později zemřel na následky zranění z bitvy. Byla to pro Skoty velká ztráta. Byl to on, kdo vytvořil plán bitvy, vybral půdu a rozhodl o taktice. Kdoví jak by se bitvy o samostatnost Skotska vyvíjely, kdyby zůstal naživu.Na druhou stranu, kdoví, jak by dopadla bitva o Stirling Bridge, kdyby Angličanům velel Edward. Byl to kretén, ale velmi schopný.

Angličané se vrátili do Skotska na začátku roku 1298 a snažili se vytáhnout Wallace do otevřené bitvy. K té došlo u Falkirku, 22.července 1298. Wallace vsadl na shiltrony (shluk chlapů obklopených oštěpy a štíty), aby odrazil anglické rytíře. Naneštěstí pro něj, Angličané vyrukovali s novinkou "longbows", dlouhými luky. (jeden velmi zachovalý  exemplář, starý 3300 let, se našel spolu s Otzim v r. 1991. Měřil 1,82 m !!!). V Anglii se začaly používat právě za Edwarda. Dlouhé luky mistrně ovládali hlavně Welšané. Tyhle zbraně byly smrtící, v podstatě se před nimi nedalo chránit. Byly většinou vyrobené z tisu nebo břízy, dlouhé skoro dva metry, měřily se silou potřebnou k natažení, nejsilnější jedinci dokázali  natáhnout 72 kg a vystřelit 12 - 15 šípů za minutu. Ovládání longbows bylo velmi náročné a vyžadovalo dlouholetý trénink. Moc bych chtěla vidět paži celoživotního lukostřelce, kam by se hrabal Rafa Nadal. Wallace měl dobrý taktický plán, který by nejspíš fungoval, nebýt těch lučišníků. Poté, co skotská jízda opustila boj, byl konec. Wallace bitvu přežil, ale rezignoval na poručnictví Skotska ve prospěch Roberta Bruce, hraběte z Carricku a Johna III Comyna, lorda z Badenochu. 

Poté Wallace strávil nějaký čas ve Francii, kde hledal fracouzskou podporu proti Angličanům. Navštívil i Vatikán a některé další evropské země, se stejným cílem, t.j. vytvořit spojenectví evropských států jako protiváhu Anglie. Problém trochu byl, že už nebyl oficiálním zástupcem Skotska. 

Po návratu z Evropy pokračoval v guerilové válce proti Angličanům. Už nikdy nevelel žádné otevřené bitvě a už byl zase psancem (život psance byl velmi brutální.Např. byl-li někdo těžce zraněn, nemohl cestovat s družinou, zpomaloval by ji, a nemohl ani zůstat živý na místě, byl by snadná a vypovídající kořist. žádné leave no man behind si nemohli dovolit).Na Wallace byla vypsaná vysoká odměna. Edwardovi nestačilo, že ho porazil. Wallace byl ve Skotsku stále velmi populární a dokud žil, byl pro Angličany hrozbou. 

3.srpna 1305 byl Wallace zajat v Robroystonu. Zradil ho muž, o kterém si myslel, že je jeho přítel, John de Menteith.Wallace byl přiveden na hrad Dumbarton, odkud se vydal na 17ti denní cestu v řetězech do Londýna. 23.srpna stanul u soudu ve Westminster Hall a byl obviněn z mnoha zločinů včetně vraždy Williama Heselriga a velezradu. Wallace se nemohl hájit, ale to bylo jedno, o rozsudku bylo dávno rozhodnuto. Svlečen, přivázán ke dvěma koním, podstoupil jízdu z Westminsteru do Smithfieldu. Popravu popisovat nebudu, někdo z vás třeba právě jí. Poprava se konala v den, kdy byly ve městě trhy, Longshanks chtěl co největší publikum. Smithfield je nejdepresivnější místo v Londýně. Kromě brutálních poprav lidí tu bývala jatka. Energie toho místa je opravdu příšerná. Nicméně se na tomto mega depresivním místě nachází objekt, který vyvolává úsměv. Pamětní deska připomínající popravu WW se nachází na zdi nemocnice St.Barts, kde úřadoval Sherlock Benedict Cumberbatch. 

Přiznám se, že nejsem nestranná. Edward I byl úspěšný král, přesto se nedokážu přimět k tomu, abych o  něm napsala něco dobrého. Wallace taky nebyl žádný beránek, byl brutální, jinak by nepřežil. Jeho smrt byla extrémně krutá (byl to standardní trest za velezradu, který zrušila až královna Viktorie!). Kdyby ale oral pole a v 70 letech zemřel v posteli, přišli bychom o tuto silnou, emotivní a inspirativní legendu. V historii lidstva nakonec Wallace porazil Edwarda na hlavu.

William Wallace = BRAVEHEART!